Začalo to někdy ve třech nebo čtyřech letech. Můj pradědeček byl malíř písma. Barvy, štětce a ředidla skladoval ve chlívě, kráva už tam tehdy nebyla. Ale pro mě to mělo ohromné kouzlo. Chodila jsem tam nasávat vůni lněného oleje a terpentýnu. Pak naši vymalovali obývák. Když jsem to viděla, chtěla jsem se taky přičinit. No tak jsem fixou nakreslila na zeď prase. Ve školce jsem kreslila koně, ve škole kde co. Pak jsem šla na střední školu zemědělskou, to zapříčinil asi ten chlívek a taky to, že jsme měli doma koně. Jenže tam mě to přestalo brzo bavit. Láska ke zvířatům mě neopustila, naopak. Ale chtělo se mi to vyjádřit nějak jinak. 

Vzali mě na Školu uměleckých řemesel do Brna. Dál jsem studovala v Olomouci učitelství výtvarné výchovy. Tam jsem začala vystavovat, a ve studiu jsem pokračovala na pražské Akademii výtvarných umění u profesora Zdeňka Berana v ateliéru klasických malířských technik. Zpracovávala jsem témata existenciální. Při vrtání se ve vlastním nitru prostřednictvím vzpomínek, podložených fotografiemi ze svého dětství a života členů rodiny, vynořovaly se důležité momenty. Pojily se většinou s emocemi a zároveň se značnou nostalgií a sentimentem, v touze poznat sebe skrze svoje předky blíže. Poté se téma překlopilo na vztah ke zvířatům, což mělo podobný postup. K tomu se přidal i pohled na odvrácenou stranu, kdy je zvířatům ubližováno. Tehdy vznikly obrazy odrážející život týraných slepic. Paralelně se ale zvířata spojila se vzpomínkami a životem rodiny, například prasata na dvorku, běhající po kamenné dlažbě nebo kůň za humny a menší obrázky milovaných koček. A aby toho z mého známého prostředí, které jsem tehdy mapovala, nebylo málo, prokládala jsem to ještě zátišími starých věcí. Věcí, kterých si nikdo nevšímal, protože jsme si na ně tak zvykli. Tehdy ožily staré vypínače, série oleštěných klik s oprýskanou barvou dveří, mísy, cedníky a poklice po babičce, krčící se v přístavku dvora, kam se málokdy zašlo. To vše pro mě skýtalo četná tajemství, neboť věci jsou svědkové událostí a myšlenek, o kterých se nemluví.

Pak přišly děti a s nimi dlouhá přestávka. Po několika letech jsem se vrhla s chutí znovu do práce a začala malovat bytosti inspirované mytologií, různými variantami inkarnací duše, dějinami a přírodou. Dětství mých dcer je mi inspirací pro vyjádření jevů na pomezí reality a snů. Rusalky, víly, elfky, čarodějky a další bytosti jsou zasazené do porostů nebo jen abstraktních barevných skvrn různých vibrací s hojně zlacenými či stříbřenými plochami.

V poslední době se vynořuje téma matky. Opět je to taková introspekce do dětství a odtud odraz zpět do přítomnosti. Je to cesta, odkudsi jsme vyšli, ovlivňuje nás vše, co jsme do sebe vědomě či nevědomě nasáli, stále jdeme dál a opět vědomě i nevědomě předáváme. Zatímco přírodní bytosti byly v obrazech často osamělé, nyní začínají vznikat velká plátna s kompozicemi portrétů a figur. Zpracovávám další etapu života – mateřství. 

Výstavy:

Kolektivní :

1998 Konvikt Olomouc, keramická plastika

1998 Malá Královopolská galerie, Brno

1999 Galerie Velehrad, Olomouc, textilní a plakátová tvorba

2002 Hodolanské divadlo, studio Hořící žirafy, Olomouc

2005 Galerie Anderle, Praha, Sonda I.

2005 Galerie Anderle, Praha, Sonda II.

2005 Galerie U Prstenu, Praha, Zdánlivá viditelnost

2005 Novoměstská radnice, Praha, Pražské ateliéry

2006 Schlesisches muzeum Görlitz, Umělci euroregionu Nisa, Německo

2006 ZUŠ Turnov, Výstava děl výtvarných

2006 Muzeum a Pojizerská galerie v Semilech, Malíři Pojizeří

2007 Muzeum Turnov, Umělci euroregionu Nisa

2007 Muzeum v Jaworu, Umělci euroregionu Nisa, Polsko

2007 Galerie umění Zuraba Zeteli v Moskvě, Současné české umění - Generační paralely, Rusko

2019 ZŠ Čejč, Léto 2019

2019 ZUŠ Adamov, V bunkru

2020 LETNÝ ARTMIX, Audi Exclusive Gallery, Bratislava

Samostatné výstavy:

1998 Galerie Výpad, Olomouc, Věci v domě

2000 Skalní dům, Litvínov, Pod pokličkou

2007 Městské divadlo Turnov, Z+V Nyní je čas!

2008 Hotel Icon Praha, Můj svět

2019 Papouščí ZOO Bošovice, (S)nový den

2022 Galerie Rudice, Mezi časy